Reminiscenční scénáře budoucnosti

V rámci práce se skupinou seniorek jsme inovativně spojili realizaci dvou metod, které se tradičně používají samostatně. Jde o reminiscenci a vytváření scénářů budoucnosti. Tímto krokem jsme cíleně využili tři prvky: zachycené vzpomínky, prožívání současnosti a vizi budoucnosti, vnímané vždy současně u stejných osob.

Reminiscence, nebo také reminiscenční terapie (pojmy jsou v literatuře používané jako synonyma) znamená záměrné využívání vzpomínek při práci zejména se seniory. „Reminiscenční terapie v sobě zahrnuje celou řadu interaktivních, tvořivých a výrazových aktivit, jejichž společným jmenovatelem je zájem o minulé životní zkušenosti lidí, kteří se jí účastní. Jedná se o celé spektrum aktivit, od interaktivních setkání, na kterých lidé hovoří o své minulosti, až po umělecky zaměřené projekty a projekty, při kterých dochází k navázání úzké spolupráce s komunitou.“ (Sim in Špatenková, Bolomská, 2011: 22.)

Jde o proces, při kterém člověk sám ve spolupráci s facilitátorem metody nebo lidé ve skupině vzpomínají nejčastěji na příjemné zážitky ze své minulosti, vzpomínají na dosavadní život, dřívější aktivity, prožité události a zkušenosti. Jako impuls k navození vzpomínání jim mohou sloužit dobové artefakty, které můžeme rozdělit na vizuální pomůcky např. fotografie, filmy, noviny, obrázky a auditivní pomůcky např. hudební nahrávky.

Diskuze probíhá koordinovaným a organizovaným způsobem. Má podobu reminiscenčního setkání, při kterém si např. účastníci prohlížejí fotografie, sledují filmy, diapozitivy, poslouchají hudbu, a to vše za účelem navození určitých vzpomínek. Facilitátor účastníky podporuje v konverzaci a interakci. Na tento proces mohou navazovat další aktivity, jako například reminiscenční vycházky do míst, kde senioři dříve žili, pracovali, trávili volný čas apod. (Špatenková, Bolomská, 2011.) Podle počtu osob může jít o reminiscenci individuální nebo skupinovou.

Metoda vytváření scénářů budoucnosti je založena na vyprávění, popisu možných stavů budoucnosti. Nejde tedy o odhad, plán budoucnosti, ale o popis možného vývoje, který je určen klíčovými trendy nebo událostmi. Více než o přesné plány jde o inspiraci o vytvoření alternativ, které mohou inspirovat ke strategickým rozhodnutím a strategickému plánování. Scénáře popisují, co se může stát, za jakých předpokladů se to může stát a jaké to bude mít důsledky (Participativní metody, 2020).

Jde o sepsání příběhu, který spojuje minulý, současný a budoucí stav. Výsledkem procesu jsou obvykle 2 nebo 4 variantní scénáře (pozitivní, negativní, trendový). Důležitou skutečností je, že se nejedná o předpovědi, ale o hledání alternativních obrazů možného budoucího vývoje. Existují tři formy scénářů, a to, (a) problémově založené scénáře, kdy předmětem zájmu jsou sociální záležitosti, (b) prostorově založené scénáře, které zkoumají specifickou geografickou oblast a (c) institucionálně založené scénáře orientované na činnost určité instituce (Slach, Bosák, Rumpel, 2015).


Práce se skupinou seniorek byla realizována ve dvou fázích:

  1. Metoda reminiscence byla použita v intenzivní fázi projektu, jehož snahou bylo rozšířit a upřesnit jednotlivá témata vztahující se k lokalitě Hlavní třídy zejména s ohledem na jejich minulost. Účastnice skupiny v počtu tři byly facilitátorem vyzvány, aby zavzpomínaly na minulost Hlavní třídy. Facilitátor účastnicím rozdal vytisknuté dobové fotografie zachycující Hlavní třídu (volně dostupné z internetu), které je měly přenést do minulosti a podpořit tak jejich vzpomínání.
  2. Plynule navazovala metoda vytváření scénářů budoucnosti. V rámci projektu byla metoda využita v intenzivní fázi projektu, jehož snahou bylo rozšířit a upřesnit jednotlivá témata vztahující se k lokalitě Hlavní třídy. Jde o vysoce kreativní proces. Etapově navazovala na metodu reminiscence. Pro realizaci vytvoření scénářů budoucnosti jsme využili stejnou skupinu seniorek jako u reminiscence. Účastnice skupiny byly facilitátorem vyzvány, aby si na základě svých zkušeností a vzpomínek zkusily představit, jak bude Hlavní třída vypadat v budoucnu. Jednotlivé účastnice formou brainstormingu vyprávěly své představy, vize a návrhy. Facilitátor varianty zapisoval. Cílem bylo vytvořit několik verzí scénářů budoucnosti Hlavní třídy (realistický, vysněný). Průběh vyprávění byl nahráván na diktafon.

Dílčím cílem obou aktivit bylo podpořit aktivní život seniorů, poukázat na jejich nevyužitý potenciál ve společenském životě a představit, že jsou zdrojem znalostí a zkušeností. Zapojení seniorů do společnosti je jedno z důležitých témat age friendly cities (MPSV, 2009).

Setkání trvalo celkově 180 minut s kratšími přestávkami dle potřeb účastníků.

Cílová skupina

Reminiscence je primárně určena pro práci se seniory. Využití je možné pro všechny skupiny obyvatel, u kterých se nabízí možnost pracovat se vzpomínkami. Reminiscenční skupina by měla být tak velká, aby se mohli všichni účastníci aktivně zapojit do programu. Optimální počet je asi 5-10 členů. Délku setkání určuje doba, po kterou jsou účastníci schopni udržet pozornost. Za optimální se považuje čas do jedné hodiny, s možností zařazení krátké přestávky na relaxaci (Špatenková, Bolomská, 2011).

Účastníkem metody Scénáře budoucnosti může být kdokoliv, kdo má zájem o téma a o přispění vlastním názorem. Omezení cílové skupiny vyplývá pouze z počtu účastníků a kapacity prostoru (Participativní metody, 2020).

Kroky realizace

Reminiscence

  1. Specifikace tématu reminiscence. Tematizace prostoru
  2. Oslovení organizace/instituce/jednotlivce, ve které se senioři setkávají, např. v klubu důchodců7
  3. Určení facilitátora a diskuze postupu
  4. Volba termínu, dohodnutí místa realizace
  5. Vytvoření pozvánky. Doporučení na pozvánce: vezměte si s sebou své staré fotografie
  6. Zaslání pozvánek na setkání
  7. Příprava mapy lokality určené k reminiscenci
  8. Realizace metody Reminiscence
  9. Vyhodnocení výsledků diskuze, fixace fotografií na mapě, přepis komentářů k označeným místům na mapě
  10. Zpracování grafické podoby mapy v případě přinesení vlastních fotografií
  11. Seznámení účastníků s výsledky, případně vyvěšení výsledné koláže v klubu

Scénáře budoucnosti

  1. Tematizace zkoumaného problému, prostoru nebo instituce
  2. Oslovení účastníků
  3. Určení facilitátora a diskuze postupu
  4. Volba termínu, dohodnutí místa realizace
  5. Vytvoření pozvánky
  6. Zaslání pozvánek na setkání
  7. Realizace metody Scénáře budoucnosti
  8. Prezentace výsledných scénářů

7 Vzhledem k nemožnosti kontaktovat seniory v klubu či jiné instituci (v důsledku epidemiologické situace v roce), jsme využili nabízené možnosti realizovat aktivitu se záměrně vybranou skupinou seniorek.

Principy realizace

  • Respekt k jedinečnosti zapojených
  • Otevřenost
  • Vytváření atmosféry důvěry a spolupráce
  • Respekt k nechuti „vzpomínat“
  • Reflexivní přístup ke zjištěním
  • Úcta k osobním zkušenostem a zážitkům

Co je pro realizaci potřeba zajistit

  • Vhodné zázemí
  • Občerstvení
  • Scaner s možností tisku
  • Kancelářské potřeby – fixy, fixační gumy, papír, psací potřeby, lepicí lístečky
  • Blok a psací potřeby pro facilitátora
  • Mapu lokality v dostatečné velikosti
  • Diktafon pro zaznamenávání vzpomínek
  • Doslovný přepis z diktafonu
  • Facilitátora procesu
  • Organizační tým

Možné návazné metody

Návaznou metodou mohou být reminiscenční vycházky či další komunitní vycházky.

Rozšiřující tipy a doporučení

Výběr účastníků setkání, plánování jednotlivých aktivit a délku samotného sezení musíme podřídit a přizpůsobit jejich věku a zdravotnímu stavu. Při práci se seniory se neobejdeme bez trpělivosti, vnímavosti, respektu k účastníkům, zvídavosti, citlivosti a smyslu pro humor. Je nezbytné dopřát účastníkům čas a prostor na diskuzi, odezvu. Je možné jim napovědět, ale určitě by měli mít dostatek času na uspořádání vlastních myšlenek. Nesnažit se za každou cenu lpět na určitém tématu, cílem je stimulace a motivace účastníků (Špatenková, Bolomská, 2011).

Příklady dobré praxe

Godarová, J., Beran, V. (2017). Manuál volnočasových aktivit seniorů. Certifikovaná metodika. Praha: VUPSV.
Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/cm17-1.pdf

Reminiscenční centrum. (nedatováno). Dostupné z: https://reminiscencnicentrum.cz/reminiscence/

Metodou scénářů budoucnosti v Ostravě se zabýval výzkumný tým z Přírodovědecké fakulty OU: Slach, O., Bosák, V., Rumpel, P. (2015). Metoda scénářů a její využití v kontextu plánování. Chapter 9. In Ježek, J. (ed.). Strategické plánování obcí, měst a regionů. Vybrané problémy, výzvy a možnosti řešení. (179-194). Praha: Wolters Kluwer.
Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/313369646_Metoda_scenaru_a_jeji_vyuziti_v_kontextu_planovani

Zbořil, J. (2000). Strategické plánování metodou scénářů. Praha: Vesmír.
Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2000/cislo-8/strategicke-planovani-metodou-scenaru.html

Výhody a nevýhody použití

Výhody
Nevýhody
Rozvíjení a specifikace původních témat
Nechuť účastníků sdělovat názory před celou skupinou
Zisk historické perspektivy dané lokality/tématu
Obsah reminiscence je omezen věkem a zdravotním stavem účastníků
Využití skupinové dynamiky
Akutní zhoršení zdravotního stavu účastníka
Zapojení seniorů do společenského života a jejich aktivizace
Nelze zapojit širokou veřejnost
Zachycení a uchování orální historie pamětníků
Nezkušenost facilitátora při podněcování diskuze
 
Nemožnost vidět do budoucna, představit si lokalitu v budoucnu
 
Nepochopení metody


Zveřejněno / aktualizováno: 11. 11. 2021