Charette

Metoda Charette je postup, který umožňuje vytvářet shodu pomocí diskuze střídavě v malých skupinách a společně. Zkoumané téma je rozděleno na dílčí podtémata, každé dílčí téma se stává předmětem diskuze určené malé skupiny účastníků. Ve velké (společné) skupině jsou prezentovány výstupy z jednotlivých malých skupin, které řeší dílčí aspekty tématu. Diskuze v menších skupinách a ve velké skupině se střídá až do chvíle, kdy dojde ke společnému koncensu, tedy k nalezení maximální shody na řešení daného problému. Tato technika využívá možnosti bezprostřední zpětné vazby na předložené návrhy a možnosti jejich úpravy do podoby, která je přijatelná pro co největší počet účastníků.

Cílem je rozšířit a prohloubit poznání o potřebách v konkrétním místě a formulovat závěry, na kterých je ve skupině shoda, případně odhalit témata, která v diskuzi vycházejí jako kontroverzní. Základní technikou je diskuze v několika malých skupinách pod vedením moderátora na předem zformulovaná témata vycházející z předchozích výsledků procesu zapojení veřejnosti. Závěry lze využít pro další plánovací proces; pro potvrzené kontroverze lze dále hledat formu přijatelného kompromisu.


Cílová skupina

Cílovou skupinou jsou osoby se vztahem k místu, jeho podrobnou znalostí a zájmem vyjádřit názor (např. pracovníci institucí v předmětném území, stakeholdeři, samospráva, státní správa...). Lze zapojit občany, ideálně podle nějakého kritéria jejich kvalifikace (např. aktivní zapojení v předchozích fázích, zájem atd.). Účastní se pozvaní hosté (nutno předem stanovit počet účastníků pro rozdělení do skupin). Ideálně skupina poučených zájemců (odborníci, představitelé úřadů případně místní stakeholdeři, občané se zájmem o spolupráci a znalostí místa). Techniku lze provést od počtu cca dvanáct osob rozdělených do tří skupin, větší počet osob je možný, avšak záleží na detailech organizace.

Kroky realizace

  1. Pozvání vybraných účastníků
  2. Úvod: přivítání, úvodní slovo, vysvětlení tématu (např. prezentace, promítání mapy a ortofoto atd.), rozdělení účastníků do skupin
  3. Diskuzní blok: po úvodní části začíná diskusní část vedená moderátory nad jednotlivými tématy, která jsou skupinám přidělena
    1. Skupinová část diskuze 1: (diskuse 15 minut a formulace závěrů 5 minut, jednotlivé skupiny asi po 4 lidech a moderátor). Moderátor si připraví konkrétní otázky z předchozí fáze výzkumu. Během diskuze lze zapisovat závěry a zakreslovat do mapy
    2. Prezentace závěrů a společná diskuze závěrů po prvním kole: (cca 30 min.) Postupně prezentují všechny skupiny svoje závěry, diskuze všech společně a následně návrat k připomínkám ve skupinách
    3. Skupinová část diskuze 2: (diskuze 10 minut a 5 minut závěry). Návrat k připomínkám z diskuze, probrat připomínky ostatních, zpřesnění závěrů a uzavření výsledků
    4. Skupinová diskuze 3 a další dle potřeby: Cyklické opakování diskuze do fáze, kdy je dosaženo shody na hlavních základních závěrech
  4. Shrnutí výsledků, které budou dále sloužit jako východiska pro formulaci zadání a další kroky projektové přípravy
  5. Popis zpracování dat – přepisy, analýza: Moderátoři diskuze zapisují výsledky jednotlivých fází a jejich zpřesnění v průběhu postupující diskuze. Vyznačují shodu, případně konfliktní body. Lze využít i mapu s možností zaznamenávat. Samotným výsledkem jsou jednotlivé body pro zadání a požadavky na jejich řešení, na kterých ve skupině postupně vznikla shoda, odhalené kontroverze je nutno dále řešit navazujícími metodami.

Principy realizace

Charette je intenzivní diskusní i tvůrčí proces, ve kterém jsou konfrontovány názory a požadavky různých zájmových skupin v území na lokální komunitní úrovni.

Cílem je rozšířit a prohloubit poznání o potřebách v konkrétním místě a formulovat závěry, na kterých je ve skupině shoda, a odhalit témata, která v diskuzi vycházejí jako kontroverzní.

Zkoumané téma je rozděleno na dílčí podtémata; každé podtéma se poté stává předmětem diskuze určené skupiny účastníků. Technika využívá možnosti bezprostřední zpětné vazby a reakce na předložené návrhy.

Závěry lze využít pro další plánovací proces; pro potvrzené kontroverze lze dále hledat formu přijatelného kompromisu. Výhodou techniky je možnost hloubkové řízené diskuze o složitějších tématech.

Co je pro realizaci potřeba zajistit

  • Místnost: nejlépe s variabilním nábytkem (jednotlivé diskusní stoly) a případně možností promítání
  • Účastníky: nutno specifikovat osoby a zajistit pozvánky včetně zpětné vazby (jestli přijdou)
  • Moderátory: podle počtu skupin a témat počet moderátorů, moderátor připravuje podrobnější otázky, vede diskuzi a zapisuje, pomáhá formulovat závěry.
  • Občerstvení (např. kávu, mléko, sušenky, ovoce...)
  • Časové nároky: příprava tématu cca 5 hod. pro 2 osoby přípravného týmu; rozesílání pozvánek, komunikace s účastníky cca 3 hodiny; příprava místnosti a občerstvení 1 hodina; provedení cca 2 hodiny; moderátoři podle počtu skupin; zpracování závěrů 4 hodiny.

Možné návazné metody

Závěry a výstupy, na kterých ve skupině panuje shoda, je možno zapracovat do požadavků návrhu zadání plánovaného řešení. Metodu Charette lze v podobě Design Charette aplikovat i v průběhu rozpracovanosti designu konkrétního řešení.

Odhalené kontroverzní prvky se mohou stát hlavním tématem dalších detailně zaměřených diskuzí.

Výhody a nevýhody použití

Výhody
Nevýhody
Nacházení shody v diskuzi; otevřená diskuze v menší skupině a konfrontace názorů jednotlivých skupin; možnost se k tématu opakovaně vracet, „nechat se přesvědčit“„změnit názor“
Nutnost vědět předem (aspoň přibližně) počet účastníků kvůli rozdělení do skupin; osobní charakteristiky diskutujících (odvaha se vyjádřit, přílišná asertivita atd.

Rozšiřující tipy a doporučení

Pro diskuzi musí být připraveny dostatečně konkrétní okruhy témat. Účastníci diskuze by měli být s místem, o kterém se diskutuje, dobře obeznámeni. Je potřeba pečlivě zaznamenávat názory a stanoviska, nevynechávat ani minoritní pohledy, které pak ve společné diskuzi mohou získat podporu.

Příklady dobré praxe

Rogemma, R. (2014). The Design Charette: Ways to Envision Suitable Futures. Springer.



Zveřejněno / aktualizováno: 11. 11. 2021